Vojkovské pověsti
Ve Vojkově se vypráví, že v lese proti proudu potoka straší, u rybníka Smíchov číhá polednice a ve Vrbském mlýně sloužil krajánek, který se zamiloval do baronesy ze zámku a zaplatil za to životem.
Ze Zahrádeckého dvora vyjděte doleva dolů a po silnici údolím potoka pokračujte na Vojkov přes Křenovice, kolem Drábova mlýna a dál lesem buď po silnici nebo lesní cestou vlevo od ní.
Když vyjdete z lesa zvaného Ostrovy, otevře se vám výhled na první stavení Vojkova. První pověst vypráví že se k jednomu chalupníkovi, který tudy šel z hospody, na kraji lesa přidal velký černý pes. Velmi se podivil, neboť pes na něj promluvil: „Sedni si mi na záda!“. Chalupník vykulil oči a nevěřil svým uším, ale když pes jinak nedal, sedl si mu obkročmo na hřbet. Pes letěl jako vítr, stromy se kolem jen míhali, zastavil se až u vsi. „Jsi doma, můžeš slézt dolů. A moc ti děkuji, žes mě svou statečností vysvobodil ze zakletí, tři sta let jsem na to marně čekal“, řekl pes, a pak se rozplynul ve tmě.
Jednoho dne šly dívky ze vsi do lesa na šišky. Když měly práci hotovou, ještě nebylo ani poledne, začaly skotačit mezi stromy. Najednou uviděly plápolat oheň. „Hoří! Hoří!“ vyjekla jedna poplašně. Když se na oheň zadívaly blíže, zdali by ho nedokázaly uhasit samy, spatřily podivnou postavu, která měla ruce ponořené až do ohně a ten jí nijak neublížil. Z té podívané dostaly takový strach, že z lesa rychle utekly a v samém spěchu tam šišky zapomněly.
Třetí pověst vypráví o tom, jak hospodář hlídal pod lesem pole hrachu, jenže usnul a probudil se až v noci, když na nebi svítil měsíc v úplňku. Pojednou slyšel chraplavý hlas a uviděl na poli kostnaté chlapy, na hlavě měli věnce z dubového listí. „Propána, lesní muži!“, vykřikl překvapením a raději tiše odešel.
Dále půjdete do vesnice a první odbočkou se dáte doprava, pak hned doleva a na další křižovatce opět doprava. Kolem dětského hřiště dojdete k rybníku Smíchov za vsí. Na jeho hrázi prý straší polednice. Jednou ji spatřil sedlák, který nedaleko kosil žito. Jindy se k rybníku zatoulala malá holčička, hrála si na břehu s kamínky. Když zvonilo poledne, rozběhla se přes hráz k vesnici, ale polednice jí zastoupila cestu a zaskuhrala „Pojď sem, ty nezbednice!“ Děvčátko se jí s křikem snažilo utéct, ale zakoplo a už by bylo skončilo v pytli polednice, ale na pomoc ji přišli vesničané.
Na místo další pověsti se budete muset vydat napříč vesnicí na opačnou stranu. Projdete kolem zámeckého parku, kde našel smrt krajánek, který sloužil ve Vrbovském mlýně. Mlýn má číslo popisné 7 a dosud stojí u potoka za vesnicí. Jednou krajánek opravoval porouchané mlýnské kolo, náhodou okolo jela na koni baronesa ze zámku. Moc jí to slušelo a mládeneček se do ní zamiloval. Vesnické klepy se dostaly až k baronovi a ten dlouho neváhal a večer rozkázal svému myslivci, že půjdou do parku na čekanou. Krajánka chtěli jen zadržet a dát mu na pamětnou, ale nešťastnou náhodou ho baron zastřelil. Když chtěli oběť zakopat, naráželi jen na skálu a tak baron uzavřel smlouvu s čertem, aby mu pomohl. Tížilo ho však černé svědomí a nakonec se zastřelil. Čert pak strašil baronesu v pokoji, ve kterém spávala a ten proto zůstal od té doby navždy zamčený.
Zpět na Zahrádecký dvůr se od zámku dostanete po hlavní silnici proti proudu potoka.
